sobota 27. prosince 2014

květovaná

Mám ráda květiny. Ve vlasech, ve váze i na košili. Tohle focení bylo ale jedno z nejhorších. Mrzlo, já jsem neměla ponožky (nevypadají v těchhle nízkých botách dobře), a tak jsem očekávala rychlou akci, než se rychle půjdeme domů zabalit na návštěvu u babičky. Sedmiměsíční chrt V. bohužel neprojevoval nejmenší záměr účastnit se focení. Místo toho běhal okolo mě a sestry a vodítkem nám obmotával nohy, takže se každou chvíli jedna z nás sesunula na zem. A aby mi V. dokázal, že už ho svými nápady dost obtěžuju a on model na mojí fotce vážně být nechce, kousl mě do ruky a zašpinil mi kalhoty od hlíny. Teď si zas všichni mí příbuzní myslí, že se v Praze neumíme ani oblíknout.

I love flowers. In the hair, on the table or on my shirt. But this shooting was maybe the worst one. The weather has become quite cold and I didn’t wear any socks (don’t look good with these short shoes), so I expected we would make quick action before we would depart for our grandmother's Christmas visit. Unfortunately, that didn’t happen, as our dog V. wasn’t in the mood of being a part of any picture. Instead, he kept running around, wrapping us with his leash. Every now and then either me or my sister fell on the ground and at the end, V. bit me in the hand and jumped on me with his dirty feet so I was all trashed. I didn’t have any time to change my clothes, though. Now, all of my relatives keep thinking, that Praguers aren’t able to dress themselves.


kabát + džíny - Topshop, košile - La femme Mimi


boty - Clarks


minutu před tím, než mi V. ukousl ruku






Autorka: Tereza Nyirendová
Fotky: Rozálie Nyirendová

Spešl poděkování Rozálii, za to, že mě nejenom fotí, ale ještě nosí krásný oblečení a půjčuje mi ho.

neděle 14. prosince 2014

kostkovaná


Poslední dobou docela intenzivně přemýšlím nad svým přístupem k životu - mám pocit, že to se mnou asi není nejslavnější. Pamatuju si, jak jsem ještě nedávno na gymnáziu měla samý jedničky a svoje první pivo vypila v 18 letech(!). Na párty jenom jednou za měsíc a do půlnoci doma.

Dneska bych to radši obrátila, asi na mě přišlo období vzdoru. Na párty chodím podezřele často a škola je u mě občas až na druhém místě. Někdy taky na třetím. Po dvou letech jsem si totiž konečně našla práci, která mě baví, a tak v ní docela ráda trávím čas. Těžko říct, jestli existuje někdo, komu by se nelíbilo povídat si se šéfem o létě v Americe. Naposledy mě můj šéf dokonce pozval na pekanovou sušenku se slovy: "Vyndej, Terko, ty sušenky, ať si taky trochu zamlsáme!" S fajn nadřízenými se prostě každá práce zdá o něco přijatelnější. Už jsem se i docela naučila našlehat mlíko na cappuccino a udělalo by mi velkou radost, kdybych jednou uměla vytvořit na kávě taky kytičku nebo srdíčko. 

Jenomže s blížícím se zkouškovým budu muset dát znovu přednost studiu. Snad zbyde čas na přípravu příspěvků na blogu a shánění nového oblečení. Tenhle svetřík mi ale do cesty přišel úplnou náhodou, někdo ho nechal viset v kabince v obchodě. Nemohla jsem ho tam přece nechat, myslím, že mi docela zvedá karmu a vypadám v něm celkem slušně. Babička by měla radost a navíc je to asi láska na celý život...



džíny a svetr - Topshop, kabelka - Urban Outfitters, boty - Clarks

... a moje oblíbená bunda je od Pennfield. Pánská.


I have been thinking about my life attitude lately, and unfortunately, it seems it's not the best. Though before I reached 18 years, I would never get bad grades in school and never touch any alcohol.
By now, I feel much more like partying and much less like studying hard. It seems like there is always something to do. My new job is very entertaining and all of my bosses have a good sense of humor. I feel so happy about that, for in my last job, I stayed exactly one day.

It is nice, when you can get up with a feeling that your day is gonna be fine and amusing and that you will eat some nut cookies with your boss. Nonetheless, with our exam time approaching, I will have to change my timetable and spend a lot more time by studying. Hopefully, there will be some time to post new stuff on my blog, like this black and white sweater, which I found accidentally in a changing room. I think I look like a good student in it and feel it may become a love for a lifetime.




Autorka: Tereza Nyirendová
Fotky: Daniela Tomanová

pondělí 8. prosince 2014

winter game

svetr a džíny - TopShop, triko - H&M, šátek - vintage

Když jsem byla malá, měla jsem zimu nejradši ze všech ročních období. Připadala mi magická a mnohem zábavnější než zbylé části roku. V prosinci jsem oslavila svoje narozeniny, na Mikuláše jsem se napakovala čokoládou na půl roku dopředu (většinou jsem si ji schovala tak dobře, že se nakonec zkazila) a každý týden jsem přepisovala svůj dopis ježíškovi a dávala ho za okno.

Každoročně jsem taky přemýšlela nad tím, jak přimět Mikuláše, aby k nám přišel dárky rozdat dvakrát.  A nikdy jsem nemohla přijít na to, proč mi rok co rok nosí pytlík arašídů, když je vlastně vůbec nemám ráda. Dneska už vím, že čert a Mikuláš neexistujou a že oříšky mi dávala moje máma proto, aby je pak sama mohla sníst.

I tak by ale bylo pěkný zažít některé z těch momentů znovu. Bavilo by mě odpočítávat dny do Vánoc, mít radost z toho, že jsem vynechala jedno okýnko v adventním kalendáři a můžu si sníst najednou dva bonbóny a taky bych zase ráda spala se všemi svými vánočními dárky pod peřinou. Ale už jsem velká holka a dostanu tak akorát rýmu. *

When I was small, winter was my favorite season. It was somehow magic and more amusing than the rest of the year. I would celebrate my birthday in December and get a lot of chocolate, which I would hide carefully and then couldn't find it for half a year. Every week, I created a new Christmas letter and hid it behind the window.
I was also wondering, how to make St. Nicolas to come twice and bring me more sweets. Because he shouldn't possibly had remembered that I was already given... And I couldn't understand why there is always a bag of peanuts among the presents, as they weren't my favorite at all. Now as I am older, I already know that St. Nicolas doesn't really exist and that my mother would give me the peanuts so she could eat them on her own.
However, it would be nice to recall some of that special moments again. The thing I miss the most is sleeping with all my Christmas present under the blanket. Who knows, perhaps this year there will be some magic again.

A co vy, máte rádi zimu a Vánoce?
Maxisvetříky jsou super. Nic vás neofoukne a nikdo vás neookoukne.







Autorka: Tereza Nyirendová
Fotky: Jan Šilar