úterý 1. března 2016

hot 'n' cold


Jsem tak nerozhodná, až je to smutné. Někteří z mých přátel už to znají: jdeme na oběd a já tvrdím, že jsem úplně plná a nic k jídlu si nedám. Poté, co si ostatní objednají, začnu brečet, že mám obrovský hlad a bolí mě břicho. Všichni taktně mlčí a já už se sama v sobě taky nevyznám.

Můj kamarád Vláďa mi jednou řekl: "Terko, ty by sis měla pustit tu písničku Hot'n'Cold od Katy Perry, taky jsi pořád samé 'yes and then no'." To bylo docela přímočaré.

Já vím, že to se mnou asi není lehké. Na druhou stranu, když mluvíme o Vláďovi a Katy Perry, má ji rád a tak se ji určitě jenom snažil protlačit do konverzace. Nebo se vážně snažil upozornit na to, jak jsem při obědě odmítla rýži s tím, že si dám jenom zeleninu a asi tak o šedesát sekund později jsem si šla tu rýži sama nabrat? Nevím.

Co ale vím jistě je, jak těžko se v dnešním světě plném neomezených možností pro něco rozhoduje. Odborníci tenhle jev nazývají "rozhodovací paralýza" (tvrdí moje chytrá knížka Konec prokrastinace od Petra Ludwiga). Stojíte před regálem plným marmelád a ze samého nadšení z té spousty druhů si nakonec žádnou nevyberete. Odcházíte s prázdnou a ještě vás bolí hlava. Kdybychom jako dřív, měli ve všem jedinou možnost, nikdy bychom neuvažovali nad tím, co jsme si nevybrali.

Asi si myslíte, že jsem ten poslední člověk, který by vám mohl radit (viz výše). I přesto jsem se však za ta léta zoufalého váhání něco naučila:

1. Když cítíte, že něco dělat nechcete, nedělejte to.

2. Omezte svoje rozhodování na minimum. To neznamená, že budete střílet od boku, ale stanovte si deadline, do kterého každé rozhodnutí učiníte. Dál už nad tím, jaké to mohlo být, kdybyste se rozhodli jinak, nepřemýšlejte. Tečka.

3. Nebojte se změnit názor, máte na to právo. Jako moje nejlepší kamarádka Hanka, která nám při letní grilovačce tvrdila, že je vegetariánka a pak jsme ji našli samotnou v kuchyni, jak do sebe láduje grilované kuře (btw. kdybyste na něj taky dostali chuť, tak v Kauflandu mají grilovaný kuřata fakt dobrý).






sweatshirt -C&A, jeans and jewelry -TopShop, watch -Skagen.com, bag -from USA

Some of my good friends have already known me. I am so damn indecisive that it hurts. This is a usual situation: It is lunchtime and I say I am not hungry at all. At 12:30 I cry that my stomach hurts for not having eaten for hours. I wonder how come I still have some friends (not many).

A month ago at my friend's house I refused to get more rice for lunch because I didn't feel like eating that much. As soon as I asked for the veggies I realized that steamed carrots aren't enough for me. Poor V. had to bring me one spoon (!) of rice to make me satisfied. He told me afterwards: „Tereza, you are like in Katy Perry's song - first hot and then cold, first yes and then no.”

Maybe he said that because he loves Katy Perry.

Or maybe not. I know how difficult I might be and my hesitation makes things worse. But this is a sorrow of our modern world. It is so full of unlimited opportunities that we are barely able to make any decision. We so desperately want not to miss anything, that at the end, we don't have energy to do nothing. 

I know it is easier said than done, but I have some advice for all of you, who suffers from the same illness as me:

  1. If you don’t give a damn, don’t give a damn.
  2. If you decide for something, don’t think about what you’ve missed. Put all your energy to your goal. Focus on one thing at a time. Only then, you can master it.
  3. If it’s not working, don’t be afraid to change your mind. Another friend of mine, H., ate a whole grilled chicken after she convinced us about being a straight-edge vegetarian. She was not. Instead, she tucked the whole animal inside in a minute.










Autorka: Tereza Nyirendová
Autorka fotek: Zuzana Trojanová

pondělí 2. listopadu 2015

bad luck


coat - Mango, jumper - Topshop, bag - Zara, top - H&M

Možná to znáte, jste na cestě na pohovor, který jste minulý týden zaspali, ale ve firmě byli tak hodní, že vám přiřadili nový termín. Máte už trochu vroubek, tak si zodpovědně vyhledáte dopravní spojení, abyste na místě byli ještě o deset minut dříve. Jenže autobus nikde a ve chvíli, kdy se rozhodnete jít radši pěšky, kolem vás prosviští hned dva za sebou. Přijdete pozdě a v lepším případě vás přesunou na konec pořadníku. Jste zahanbeni a přitom to ani nebyla vaše chyba.
Nedávno jsem si kamarádce stěžovala, jak jsem takhle na jednu důležitou schůzku ze samého shonu zapomněla.
"Ale Terko, to musíš používat aplikaci To do today," řekla mi na to.
Nemám nic proti takové aplikaci a občas mi vážně pomáhá lepit si po pokoji lístečky s úkoly. Jenomže! Některé věci jednoduše nenaplánujete.
V mojí oblíbené písničce od The Supremes se zpívá: 'You can't hurry love. Oh, you just have to wait'  a to mi připomíná, že spěchat na cokoliv je vždycky riskantní. Stejně jako lpět na svých naplánovaných aktivitách, znám to osobně.
Z nějakého důvodu musím dost často stornovat letenky, což mě bohužel stojí dost peněz. Například letos jsem se chystala strávit Vánoce v Paříži s kamarádkou, kterou jsem od základky neviděla, jenomže ona mi týden potom, co jsme si letenky objednaly, napsala:
"Chtějí mě na svátky v práci, takže nakonec letět nemůžu."
Tečka.
Byla jsem sice docela zklamaná, ale vlastně mě to až tolik nepřekvapilo. Už mi takhle v minulosti zkrachovala cesta do New Yorku i do Milána a jenom doufám, že příště mi nepropadne třeba let do Argentiny. Nevím, jestli to není tím, že jsem jednou údajně vezla v kufru drogy a aerolinky mě od té doby sabotují, každopádně dovolenou si se mnou radši neplánujte. Koneckonců, obecně moc neplánujte, někdy je to o nervy.








Do you know this situation? You are on the way to an interview which you overslept last time. Fortunately, the company was so kind that they offered you a new one so you wanna be there on time. The bus should arrive at the place ten minutes in advance. 'Perfect,' you might think as long as the bus crashes half way on the road and you realize you are no longer on time for your interview.
Life can be unfathomable sometimes. I know it personally.
This year I planned to spend Christmas holiday in Paris, which was totally cool, I guessed. But as soon as I purchased the flight ticket, my friend texted me: 'Hey, I can't go cause they want me to work.' OK, this was the third time I had to cancel my ticket. From that time on, I am very cautious about planning. Don't expect me to set an appointment with you cause I know it won't work out.
As it's sung in my favorite song from The Supremes: 'You can't hurry love. Oh, you just have to wait.' Actually - you can't hurry anything, right? Some things in our lives have it's own pace and the time they happen might not match your expectations. Not being able to change the reality can hurt you but you should take it as it is. Of course feel free to use your TO DO TADAY app and your diary, since you probably don't wanna forget your grandma's birthday.











Autorka: Tereza Nyirendová
Fotky: Daniela Tomanová

neděle 20. září 2015

Berlin & Lolla Palooza


Minulý víkend jsem strávila v Berlíně na festivalu Lolla Palooza. A byla to vážně jízda.
Možná jste o Lolle nikdy neslyšeli, ale to já donedávna taky ne. Vlastně jsem se na fesťák dostala docela náhodou (díky mojí chytré kámošce a klukovi). O to větší zážitek to potom byl!
Kromě toho, že jsem na Lolle sem tam fotila hezky oblečené lidí, jsem si taky skvěle užívala to nekonečno úžasné hudby a žasla jsem, že můžu za dva dny uslyšet tolik svých oblíbených interpretů na jednom místě.
Objevila jsem ne až tak známou berlínskou alternatvní kapelu Mighty Oaks (link na song na konci článku), ze který jsem fakt nadšená a poslouchám ji teď pořád dokola. Ověřila jsem si taky, že vystoupení kapel, na který narazíte úplnou náhodou, se vám zpravidla taky budou líbit nejvíc, ale dost často jich stihnete jenom půlku. Což zas tolik nevadí, protože nejlepší songy se hrajou většinou až na konci (kromě Robina Schulze teda, ale to je bad boy).

podle mě dva nejstylovější outfity letošní Lolly Paloozy



okey, těmhle dvěma týpkům to taky slušelo dost


The Bowl Berlin


Mimochodem, bydlení přes Airbnb mě baví čím dál víc. Tentokrát jsem spala u Zahry z Íránu, která mi každé ráno dělala "iranian style breakfast" (ve skutečnosti to byl jen čaj, toustíky, marmeláda, pistácie a cream cheese, ale pro mě bez námahy!) a vyprávěla mi zajímavosti o své zemi. Cestovat tímto způsobem není drahé, ale o to zajímavější. Za ušetřené peníze můžete vyzkoušet jednu ze zdravých restaurací, kterých je v Berlíně plno. Já jsem vyzkoušela "clean restaurant" The Bowl, kde připravují výhradně vegan a raw jídlo. Je to taky fajn příprava na ostatní nezdravé festivalové pochoutky, kterých si ještě užijete dosyta.
Jestli chcete taky příští rok zažít našlapanou atmosféru bývalého letiště Tempelhof a poslechnout si třeba Bastille, Kyga, Macklemorea, Parov Stelar, Tame Impala, Clean Bandit, Muse, Sama Smitha nebo Felixe Jaehna anebo spoustu dalších skupin a DJ's, kupovat lístky v předprodeji můžete už teď. See you next year, potkáme se!











Autorka + foto: Tereza Nyirendová

neděle 6. září 2015

Stockholm



Jestli jste si doteď mysleli, že Paříž je módní metropolí, není to pravda. Dokonce ani Londýn nebo Miláno nedosahuje na první příčku. Nejvíc stylovým městem je totiž nečekaně...
Stockholm.

Vyrazit do Švédska mi připadalo jako úžasný nápad, už proto, že jsem ve Skandinávii nikdy nebyla a letenka tam stála jen 1000 korun! Taky se nakonec ukázala jako nejlevnější položka na seznamu našich výdajů. Už jenom autobus ze stockholmského letiště Skavsta stál skoro stejně, ale raději jsme na něj nasedli, než jít těch sto kilometrů pěšky.
Ani jídlo není ve Stockholmu levné. Moje oblíbená švédská okurka (svenska gurka) stála ne moc příjemných čtyřicet korun a kafe někdy i sto dvacet. Skoro jsme proto radši neobědvali a navíc nám náš švédský kamarád Roni řekl, že "jediné švédské jídlo jsou köttbular (masové koule) a ty vůbec nejsou dobrý!" Nakonec jsme zjistili, že Roni vůbec není Švéd, ale odněkud z Libanonu a není teda divu, že radši než na masové kuličky chodí do Pizza Hut!

Mrknětě, co kromě okurky stojí ve Stockholmu za to:


  • čtvrť Södermalm
místo plné mladých lidí, fancy kaváren a obchůdků. Mě Södermalm trochu připomínal newyorský Brooklyn. Dobré kafe a jídlo si můžete sníst na trávě v parku, pokud zrovna neprší nebo nesněží. A nebo nebuďte měkký, Švédové taky nejsou.
  • galerie Fotografiska
Výborná galerie a určitě must go pro každého alespoň trochu umělecky zaměřeného turistu. Ve Fotografisce jsou souběžně k vidění tři různorodé výstavy. Mě nejvíc bavilo duo Inez van Lamsweerde a Vinoodh Matadin, kteří vymýšlejí klipy pro Björk i Lady Gagu, ale ani druhé dvě výstavy nebyly špatné. Možná jste netušili, že malíř Anders Zorn už v 19. století fotil selfie?Právě proto stojí Fotografiska za to.
  • Acne, COS, Kanken
COS se prý sice brzo objeví i u nás, ale myslím, že není lepší suvenýr, než ten, který můžete nosit na sobě. Švédsko prostě co se týče módy, hlavně té minimalistické, docela vládne. 
  • ostrůvky
Jestli ve městě zůstáváte na delší dobu, udělejte si určitě jeden den výlet na stockholmské ostrůvky. Třeba na Vaxholm. Nebo zadejte do vyhledávače "stockholm archipelago" a můžete si vybrat z desítek dalších.
  • kola Citibikes a park Djugarden
nejlepším nápadem našeho výletu byla půjčená kola a projížďka centrem města. Podobné bajky asi znáte třeba z Paříže. V informačních centrech ve městě si zakoupíte legitku, na kterou si pak půjčujete kola ve stojanench všude možně a vracíte je jinde do půl hodinky. Je to jednoduchý a zábavný způsob, jak objevit zajímavá místa. My jsme takhle našli ten nejhezčí park na ostrově Djugarden, o kterém zaručeně žádný turista nemá tušení.




Södermalm

park Djugarden

chvilka klidu, nejsem zrovna poctivý turista










Autorka + fotky: Tereza Nyirendová

pondělí 10. srpna 2015

boyfriend be like

bunda - vinted.cz, triko - H&M men, batůžek - Odivi, brýle - Humanic, hodinky - Skagen.com

Baví mě lakovat si nehty, bavit se o vztazích, ráda vařim, koukám na Hříšný tanec a Amélii z Montmartru... ale stejně si někdy říkám, že bych si klidně na chvíli vyzkoušela být klukem!

Kluci mají ve skříni jedny džíny a pět triček, neřeší blbinky, můžou mluvit sprostě, perou se a ještě u toho vypadají cool. Jejich sprchový gel voní líp než ten náš, úprava vlasů trvá kratší dobu, ke skoro všemu si můžou oblíknout tenisky a jde jim dobře matematika. A kromě toho se taky umí flákat.
Já jsem tohle lenošení nikdy nedotáhla až do konce. Čím dýl totiž ležím v posteli, tím vtíravější mám pocit, že mi něco utíká. Co kdybych se náhodou zrovna dneska mohla stát milionářkou, prezidentkou nebo princeznou. Zatím se to ovšem ještě nestalo, ale je lepší být připravena.
Můj BF je naopak jeden z těch lidí, kteří si dokážou užít volné chvíle. Prozradil mi taky, že ještě neviděl, aby práce někam utekla, a když chci jen tak proválet neděli, není se za co stydět. Minulý týden jsem si proto nastavila telefon do leteckého režimu, a mimochodem, je to dost užitečná věc. Vyhla jsem se díky němu spoustě zbytečných hovorů a bezpředmětných úkolů a místo nich si začla užívat prosté radosti. Třeba kafe na terase, sledování filmů z pohovky (já pořád ráda koukám na Pulp Fiction), zírání do blba a plnou vanu pěny s kachničkama (současná tepelná apokalypsa spíš vybízí k vaně plný ledu). 
Vůbec se nedalo mluvit o povinnostech, a i přesto jsme stihli upéct výborný extra čokoládový brownies z červený řepy a navštívili koncert WWW a Midilidí. Byl to jeden z nejlépe strávených týdnů letošního léta. Asi za to může karma tohohle pánskýho trička, že jsem si připadala jako kdysi na návštěvě u babičky, kdy jsem celý den jenom sledovala pohádky a pekla s babičkou buchty.

I really enjoy doing my manicure, as well as gossiping, cooking and watching Dirty dancing and Amelie from Montmartre. But sometimes, I am wondering how adventurous it could be to live as a boy.
Boys don't talk about unimportant matter, they wear jeans and sneakers all the time, don't spend time on their hair a lot, they fight and even look cool during that. Their shower gel smells better than ours and their math skills are better also. What I appreciate about them the most, though, is that they can be pretty lazy.
I mean, I really can't do that. The minute I lay down on the bed I start to imagine what am I gonna miss. Like becoming a princess,  for example. Thanks god, that my BF behaves like a very chilled person, so during a week at his place I switched off my phone and wore his T-shirt. Although our aim was mainly to relax, we managed to do quite a lot, from baking very tasty beet-root brownie to visiting a concert and shooting photos for this post. I am satisfied a lot and I'll enjoy my lazy time more often.




















Autorka: Tereza Nyirendová
Foto: Daniela Tomanová

úterý 21. července 2015

wannabe cool (Instadisease)



Když se nudím, většinou si prohlížím nové příspěvky na Instagramu. Poslední dobou už s sebou do tramvaje ani nenosím knížky a čtu tak málo jako ještě nikdy v životě. Je to škoda, protože se mi zdá, že z nedostatku intelektuálních aktivit začínám hloupnout. Zírání do telefonu inteligenčnímu kvocientu zrovna neprospívá.
Abyste chápali, jsem docela velký příznivce sociálních sítí. Každý je přece může používat jenom tak, jak chce nebo potřebuje. Třeba jako uměleckou a kulturní inspiraci, seznamku, reklamní portál nebo dost fikaně jako moje kamarádka M., která si dobíjí kredit jednou ročně a odepisuje jen přes Facebook, protože zjistila, že data jsou levnější. Ale zároveň je poměrně lehké nechat se těmahle platformami ovládat.
Já si alespoň jako otrok internetu občas připadám. Objevují se u mě nepříjemné pocity, když si ráno/večer/v pauze na oběd prohlížím všechny ty obrázky humrů k večeři, chlebů s avokádem k snídani a louboutinek k svátku. Mám pocit, že všichni uživatelé Instagramu tráví Nový rok na pláži ve Spojených Arabských Emirátech a léto na Miami beach. Kruci. Je normální, když tohle nedělám? Přiznám se, že mě ta instagramová nemoc docela zachvátila, takže myslím, že je na čase podstoupit menší Instadetox.
Proto v nejbližších dnech raději zajdu na výstavu newyorské street fotograky Amy Arbus do Leica Gallery. A když už jsme u toho, možná si nechám odinstalovat i Messenger a ve volném čase postupně zhlédnu všechny filmy s Leem DiCapriem, které jsem ještě neviděla.

I usually keep scrolling through the Instagram post if I get bored. Lately, I don't even read books while traveling and to be honest I read so little as maybe never in my life. It really is a shame - because - no books, no brains. Peering into the phone display doesn't enhance my intelligence either.
My relationship with social networks is quite warm and I can't say a word against them. In my opinion, one can use them only for those activities that are beneficial for him. Doesn't matter if it's dating or promotion or the way my friend M. use them - she has never any money for calling because she found out that buying data is much cheaper. Social networks themselves cannot be a bad thing.
But sometimes I feel a bit depressed by watching all the pics of lobsters for dinner or avocados on toasts for breakfasts or Louboutin shoes for birthday. Of course, I know that not all of the users experience such extravagance on regular basis, but this Instagram disease caught me anyway. I guess a little detox will be necessary in the next few days. Luckily, I have a plan - I will visit an exhibition of a New York street style photographer Amy Arbus and watch all the movies with Leo DiCaprio I haven't seen yet.

triko - COS, sukně - H&M, čelenka - H&M, kabelka - z USA





Fanděte mi, ať tuhle knížku dočtu do konce prázdnin










Autorka: Tereza Nyirendová
Foto: Michal Cetera /Dearfriends/

pondělí 13. července 2015

sporty




Vysoká škola bývá velmi nepřátelská ke sportovním aktivitám. Pokud nezvolíte možnost docházet povinně/nepovinně na tělocvik, což já jsem zavrhla hned v prváku, jde tělesná kondice nepříjemně prudce dolů. Nejsem si zcela jistá, zda jsem jenom na začátku špatně neodhadla svoje možnosti a tím se školního sportování zbytečně nevzdala. Po třech trénincích baseballu jsem se totiž odvážně přihlásila do kurzu pro pokročilé, a ještě ke všemu v pátek ráno. No, nic pro mě. Tušíte správně, že jsem to znemožňování se na hřišti brzy dobrovolně ukončila.
Jenže pravda je taková, že tělo mi za celodenní sezení v lavici většinou moc nepoděkovalo.  Navíc už nemám výdrž na žádné fyzicky náročnější výkony. Ráda bych se proto čas od času ulila z přednášky nebo cvičení s tím, že mě bolí záda a musím si dát jeden dva setíky tenisu, ale nějak to zatím u nikoho neprošlo. Taky jsem žila v domění, že vyskákání schodů do šestého patra dvakrát za týden ze mě udělá Serenu Williams, ale bohužel. Vítězka Wimbledonu asi trénuje o trochu víc.
Začátek prázdnin ovšem znamená konec výmluv a začátek sportovního režimu. Nakoupila jsem si kupu sportovního oblečení, stáhla několik cvičebních videí s retro atletkami v zářivě barevných trikotech a hurá na to. V září budu mít postavu do plavek jedna báseň.

Since I began to study university, my body has been suffering from lack of sports activities. I quit my sports class the very moment I realized that advanced baseball course on Friday morning is not the ideal option and I didn't really try to find time for any other sports activities. However, my back aches and I have serious difficulties with any demanding physical activity. And no, taking stairs to sixth floor twice a weak won't make you Serena Williams of course.
But as the holiday started I have no duties but to excercise. So I bought a few pieces of new stylish sports clothing, downloaded a couple of videos with sexy girls in tight colorful jerseys and here we go! By September my body will look like Naomi Campbell's.

boty - Nike, top - H&M, šortky - Urban Outfitters, bunda - Nymph, sportovní vak - ukradený mámě



Sport je fajn. I když, někdy se nechám přemlouvat.












Autorka: Tereza Nyirendová
Foto: Michal Cetera